Jdi na obsah Jdi na menu
 


39. týden

27. 5. 2013

Pondělí 27. května 2013

Tak to vypadá, že zas máme potíže s krmením strašilek :-(. Ani jedna služba jim dnes ráno nepřinesla krmení, uvidíme, co zítra. Protože jinak je máme dost rádi, každou hrací přestávku si je dokonce několik z nás rádo chová, Vojta si ji dnes dokonce pustil opravdu "k tělu".
Pondělní ráno jsme zahájili tradičně, jen s jednou výjimkou - od paní učitelky jsme dostali sladkou odměnu za páteční natáčení, protože si nás nejen ona, ale prý i návštěva opravdu nadmíru chválila :-). První blok jsme věnovali češtině. Naučili jsme se psát velké P, trochu jsme někteří zápolili se správným způsobem psaní, musíme na to hodně myslet, abychom u linky zatáčeli doleva a ne doprava. Co jsme kdo nestihli, to máme za úkol. Jsou i tací, kteří jsou bez psacího úkolu :-), číst musí samozřejmě všichni.
Dnes jsme začali již potřetí trénovat čtenářskou dovednost nazývanou "Hlavní myšlenka", nyní již rozšířenou o rozlišování detailů od hlavní myšlenky. Nebylo to úplně jednoduché, protože právě ty detaily nás pletly. Společnými silami jsme ale nakonec dali všechny správné odpovědi dohromady a také si je odůvodnili.
Zbývající část vyučování byla matematická. Zvládli jsme velký kus práce. Nejdříve jsme společně pracovali na tabuli se slovem JARO (i když za okny jsme ho moc neviděli) a snažili se orientovat v uspořádání jeho písmen. Paní učitelka nám kladla záludné otázky na postavení písmen ve slově a my na ně hledali odpovědi. Jakmile jsme to nacvičili, pokračovali jsme s úkolem v učebnici, tentokrát se slovem ZEBRA. Třetí procvičení bylo na pracovních listech ve skupinách se slovem KALENDÁŘ a kdo byl extra rychlý, mohl pro paní učitelku tvořit vlastní úkol se svým slovem.
Druhým úkolem byly slovní hádanky "Myslím si číslo". Ta v učebnici se nám povedla v podstatě všem, takže jsme mohli pracovat na pracovním listu a ještě vymýšlet své vlastní. Paní učitelka chodila od jednoho k druhému a naše hádanky luštila a my jsme jí kreslili smajlíky, když se jí to povedlo, a to bylo zatím vždycky :-). Do přestávky na hraní jsme mohli pracovat samostatně na vybraných úkolech v učebnici.
I po přestávce jsme se věnovali matice, tentokrát jsme začali společně s pavučinou. Přemýšleli jsme, odkud se do ní pustit, abychom měli jistotu, že počítáme bezpečně to, co je jasné. Kdo si myslel, že dál už zvládne pracovat sám, mohl, kdo si jistý nebyl, pracoval s paní učitelkou u interaktivní tabule, abychom měli všichni jistotu, že se to dobře naučíme.
Na konci vyučování jsme si zakreslili smajlíky, ale zatím jsme nedostali týdenní plány, paní učitelka je zapomněla vytisknout, tak je budeme mít zítra.

Úterý 28. května 2013

Ráno jsme si zpívali a k tomu ukazovali "Hlava, ramena" a Klárka nám předvedla verzi, kterou se učila ve školce o čertovi, a nám se to všem moc líbilo. Verunce s Eliškou natolik, že dokonce o hrací přestávce pilně cvičily, aby nám to před odchodem na tělocvik mohly předvést :-).
První část dnešního vyučování jsme psali do písanek velké B a dalo nám dost práce. Při čtení s porozuměním jsme tvořili společně na tabuli myšlenkovou mapu, abychom s její pomocí dokázali odpovědět na připravené otázky. Bylo to poprvé, kdy jsme ji takto využili, a skutečně nám pomohla. Všichni jsme díky ní odpověděli správně.
Velký úkol byl před námi v matice, dnes poprvé jsme si zkusili autobusovou tabulku vyplnit každý sám, tedy doplnit, kolik cestujících jelo z jedné zastávky na druhou. Až na výjimky se nám to všem podařilo buď bez chyb nebo jen s jednou malinkou chybičkou :-). Paní učitelka nám pak celou jízdu předvedla a my jsme mohli kontrolovat, jak na tom jsme. A protože nám to opravdu šlo, jásali jsme o sto šest!
I po svačině jsme ještě chvilku pracovali na matice. Nejdříve jsme vymýšleli co nejvíce způsobů, jak zaplatit osmi korunový nákup mincemi v hodnotě 1, 2 a 5 Kč. Podařilo se nám odhalit všechna možná řešení. Úkol s krychlovými stavbami jsme řešili někdo samostatně, někdo s paní učitelkou na koberci.
A pak už přišla řada na flétničky. Nejdříve jsme si zahráli obě sloky Běžela ovečka a paní učitelka nám hru chválila, že prý je čím dál tím lepší. Pak jsme procvičili střídání prstíků při tónu d2 a nakonec se dali do písničky Sedí liška pod dubem. Ke konci hodiny jsme ji už dokázali zahrát úplně celou :-).
Po hrací přestávce, během které si spousta z nás hrála se strašilkami (až se paní učitelka diví, jací jsme s nimi kamarádi), kterým paní učitelka vyčistila terárko a vyměnila ostružiny (služba už dnes nezapomněla), jsme si pověděli, co s sebou zítra a šli se převlékat na tělocvik.
Prvním úkolem byl běh na vytrvalost a my jsme dnes zvládli 12 minut! Velká pochvala. Před návratem na hřiště jsme zkontrolovali naše jablůňky a na hřišti se rozdělili do tři skupin. Postupně jsme se střídali na třech stanovištích - skoky do dálky, přehazování míče (do výšky a do dálky) a fotbálek. Úplně nakonec jsme pak skákali všichni, ale měli jsme to těžší o pravidlo nepřešlápnout odrazové prkno. Na nástupu paní učitelka naše dnešní výkony moc chválila.

Středa 29. května 2013 - VÝUKOVÝ PROGRAM "LES A NAŠE SMYSLY"

Po ranním přivítání ve třídě a zazpívání písničky nám paní učitelka pověděla, jaký program nás dneska čeká, a kdo ho pro nás připravil. A hned nato už jsme u nás ve třídě vítali pana učitele, který byl po celé dopoledne naším průvodcem.
První hodinu programu jsme strávili ve třídě, kde jsme si povídali o naší Zemi, o všem, co na ní žije a hlavně o tom, co všichni (rostliny, živočichové, houby,...) potřebují k životu. Vzali jsme si k ruce jednotlivá prostředí, s kterými jsme pracovali minulý týden, a ukázali, že si nejen pamatujeme jejich názvy, ale dokážeme říci, kdo v nich může žít a kdo ne. Pan učitel nám pak na koberec položil střed sluníčka s dalšími prostředími a my jsme určovali, kam který živočich nebo rostlina na obrázku patří a kde by ještě žít mohli a kde ale vůbec ne.
V druhé části jsme si ukázali, jaké smysly můžeme použít, abychom přírodu mohli objevovat, a jaké k tomu můžeme používat další pomůcky. Lupu a mikroskop jsme poznali bez potíží, poradili jsme si i s teploměrem, ale další přístroje už nás trochu mátly. Vašík ale dokázal poznat přístroj na měření rychlosti větru, o kterém si někteří z nás mysleli, že je to voňavka :-). Na závěr práce ve třídě jsme si sestavili pravidla pobytu v lese tak, abychom mohli hodně pozorovat a zároveň nerušili jeho obyvatele.
Ze školy jsme se vydali směrem do údolí, protože to je nejblíž do lesa, a měli jsme opravdu neuvěřitelné štěstí na počasí, zvlášť, když vezmeme v úvahu, jak pořád každý den prší. Déšť byl ale kamarád a počkal až na zpáteční cestu a ještě byl velmi mírný.
Po cestě jsme pátrali po tom, jaké rostliny vidíme kolem sebe a jestli mohou žít jen ve vesnici, nebo i v lese či jiném prostředí. Na kraji údolí jsme se my, kdo jsme měli repelenty, postavili do zástupu a paní učitelka nás všechny nastříkala. Pak jsme mohli pokračovat dál. U starého tenisového kurtu jsme si všimli, že jak se o něj nikdo nestará, začíná pomalu zarůstat, a pan učitel nám pověděl, že kdyby se o ně nikdo nestaral další desítky let, zarostlo by lesem. Rychlým přesunem jsme se dostali za poslední chatu k závoře, kde jsme si povídali o lužním lese, a kde my jsme ukázali, jak dobrou máme paměť. Uměli jsme totiž vysvětlit, proč jarní kytičky, které jsme pozorovali před měsícem, kvetou právě jen v té době, a teď už ne. Ukázali jsme si několik stromů a dostali za úkol se jeden nový, který jsme do té doby neznali, naučit (viděli jsme javor mléč, javor babyku, jilm a jasan). Tak uvidíme, až nám paní učitelka ukáže jejich nafocené listy, jestli budeme vědět :-). U Chalupecké strouhy jsme se zastavili, protože pan učitel nám ukazoval, jací živočichové, které pouhým okem ve vodě nevidíme, jak jsou maskovaní a schovaní, v něm žijí (pozorovali jsme blešivce, larvu jepice, ploštěnku a schránky chrostíků). A nikdo jsme nespadli do vody :-). Na plácku (kde dřív bývalo hřišťátko) jsme se nasvačili, zatímco pan učitel pro nás chystal další aktivity. První z nich spočívala v chůzi po pěšince a hledání různě barevných kolíčků rozmístěných všude kolem. Při prvním průchodu jme někteří objevili pouze červené a modré, tedy ty, které byly opravdu dobře vidět, takže jsme náš zrak zapojili jen málo. Při zpáteční cestě jsme si dali záležet víc a dokázali jsme odhalit i kolíčky dřevěné a zelené. Teď už víme, že jen pozorným sledováním dokážeme odhalit i původně skoro neviditelné věci, a že když chceme být i my neviditelní a mít tak možnost pozorovat všechno, co před námi neuteče, musíme se podle toho obléknout.
Na další úkol jsme se rozdělili do dvou skupin (tedy paní učitelka nás rozdělila, protože jsme to sami nezvládli). Jedna šla pátrat po ukrytých obrázcích živočichů do lesa a druhá zkoušela svůj hmat v hmatovém sáčku u paní učitelky. Naším úkolem bylo vsunout ruku do neprůhledného sáčku, vybrat si jednu věc, pořádně ji ohmatat, popsat ostatním, jaká se nám zdá být a zkusit si tipnout, co to je. Skoro pokaždé se nám to povedlo. Jen s hadí svlečkou a vosím hnízdem jsme měli problém. Po hmatu jsme zkoušeli náš sluch na sluchovém pexesu. Paní učitelka nám dala na zem šest žlutých kinder vajíček naplněných různým obsahem, a druhou polovinu si nechala u sebe. Pak zachrastila jedním vajíčkem a my jsme měli najít, které s ním tvoří dvojici. Skupině, kde jsme se méně hádali, se také lépe dařilo. Pro poslední sadu aktivit jsme se rozdělil do tří skupin a pan učitel nám vysvětlil pravidla. Na prvním stanovišti jsme ve dvojicích pozorovali les v zrcátku a byli překvapeni, že chodíme po stromech nebo po obloze. Také jsme hmatem poznávali stromy. Druhý úkol byl výtvarný, naučili jsme se vytvářet otisky kůry stromů a listů. Na třetím stanovišti jsme se pustili do pátrání po bezobratlých živočíšcích. Nabírali jsme si je do kelímkových lup a pan učitel nám je určoval. Našli jsme stonožku, mnohonožku, lesního cvrčka, dlouhošíjku, šupinožku a další, které si stejně nezapamatujeme, ale alespoň vidíme, jak pestrý je život na zemi a pod ní, který běžně nevidíme a kterého si většinou nevšímáme.
Svá výtvarná díla jsme si zacvakli do podložek, paní učitelka nám zadala domácí úkol a mohli jsme se vydat na zpáteční cestu. Teprve na ní začalo drobně poprchávat, ale bylo teplo, takže někteří odmítli i nasazení kapuci. A Tomáškovi se na kraji údolí nechtělo s panem učitelem rozloučit :-).

Čtvrtek 30. května 2013

Ráno jsme přivítali paní učitelku Katku, zazpívali si písničku, doplnili kalendář a počasí a pak byli trochu smutní, protože nám paní učitelka pověděla, že pan kameraman nedorazí, protože měl po cestě autonehodu. Alespoň malé natáčení se ale konalo, protože paní učitelka měla foťák, na který se natáčet dá.
Nejdříve jsme luštili matematickou šifru, abychom zjistili, že tématem prvouky teď bude lidské tělo. A to ta jeho část, která není pouhým okem vidět. Díky speciálnímu přístroji ji ale mohou vidět lékaři, kteří pak mají její černobílé (RTG) obrázky. Ty nám paní učitelka rozdala do dvojic, abychom si je mohli prohlédnout, a odhadnout, o které části těla to tedy bude řeč. Jmenovali jsme nohu, lebku, žebro, kosti, a na kostech jsme se pak také všichni shodli.
Dostali jsme pracovní list s obrázkem kostlivce a měli napsat, co všechno se nám vybaví, když se řekne kostra nebo kosti. Tyto své nápady jsme pak sdíleli s kamarády. Druhá otázka zněla: Co bych se o kostře a kostech chtěl(a) dozvědět. I tyto otázky jsme si navzájem pověděli a mohli si i připsat do svého listu tu, která nás něčím zaujala.
Pak jsme se rozdělili do tří skupin a dostali od paní učitelky kartičky s obrázky živočichů a jejich koster. Naším úkolem bylo vytvořit dvojice, komu která kostra patří, a také to patřičně zdůvodnit. Trochu nás mátlo, proč máme mezi kartičkami s obrázky i jednu prázdnou, ale brzy jsme na to přišli, slimák je slimák. Jen ta domluva nám moc nešla, jsme moc velké individuality :-). Společně jsme na interaktivní tabuli naši práci zkontrolovali a jásali u každé správné odpovědi.
Dalším úkolem bylo zamyslet se nad tím, k čemu asi kostra živočichům je. Vymýšleli jsme ve skupinách a paní učitelka pak naše nápady napsala na tabuli. Abychom zjistili, jestli si to myslíme dobře, pustili jsme se do práce s encyklopediemi. Paní učitelka nám je postupně představila, jsou to převážně knížky z naší třídní knihovničky, a vysvětlila, že nám potřebné stránky naskenovala a vytiskla, abychom mohli pracovat všichni najednou a nepřetahovali se o jednotlivé knihy. Naším cílem bylo pročíst a prohlédnout připravené stránky tak, abychom dokázali najít odpověď na výše uvedenou otázku, tedy na co živočichové potřebují kostru? Bylo to docela těžké, ale nakonec jsme to zvládli. První byl Vašík, kdo nadšeně hlásil, že už jednu věc odhalil :-). Sepsali jsme si všechna naše zjištění na tabuli a pak už nás čekal poslední úkol - závěrečný testík. Tedy museli jsme si nejdřív vysvětlit, co to je testík :-). Abychom mohli odpovídat na otázky, potřebovali jsme znovu využívat své encyklopedie. První otázka byla, kdo z nás ve skupině má nohu "řeckou", kdo "egyptskou" a kdo "hranatou". Pohotově jsme sundávali ponožky (tedy punčocháče to měly obtížné) a porovnávali délku svých prstů s obrázky. Zjistili jsme, že skoro všichni máme nohy egyptské :-). Druhá otázka byla záludnější a stálo nás hodně sil na ni najít odpověď. Paní učitelka nám přivezla i model kostry, abychom si mohli ukázat, kde je kostrč. Eliška Kř. pak zjistila, že to je místo, kde jsme dřív jako opice mívali ocas a teď už nevím kdo se ale ohradil, že on když byl miminko, tak nebyl opice :-). Míša nám ale pěně vysvětlila, jak to s těmi opicemi je. Poslední otázka směřovala k žirafímu krku a porovnání s člověkem. Eliška nám skvěle předvedla, jak to žirafy dělají, když se potřebují napít.
Po zasloužené dlouhé přestávce na svačinu i hraní, při které jsme studovali encyklopedie a kosti a kostru a dost nás to bavilo, se s námi rozloučila paní učitelka Katka (a my jsme byli zklamaní, protože říkala, že do konce roku už se neuvidíme, ale po prázdninách možná ano) a my se připravili na výtvarku. A protože jsme u lidského těla, bylo i puzzle, které jsme dnes malovali, naše tělo. Holky dostaly holky, kluci zase kluky, mohli jsme si vybrat, čím budeme kreslit nebo malovat (objevily se tak progressa, tempery, pastelky i suché pastely). Někdo tvořil sebe, jiní naopak neznámé postavy, ale všichni pracovali opravdu pilně. Polovina z nás stihla i pozadí, druhá půlka jej domaluje zítra.
Nestihli jsme pozorování hrášku, i na to se musíme vypravit až zítra, třeba alespoň nebude pršet :-(.

Pátek 31. května

Ještě než stihla paní učitelka vrátit lavice po včerejší schůzce rodičů zpátky, zvládli jsme je obsadit a vyprosit si, že takhle budeme dneska sedět. A tak nám to paní učitelka dovolila. Po zahájení jsme přivítali mezi sebou Valču, která se na skok vrátila z Turecka, a domluvili se, kdo se s kým chce fotit ve skupince. A pak to vypuklo. Focení naší třídy bylo asi nejdelší ze všech :-). Paní učitelka oběhla školu, sehnala všechny požadované sourozence a už si nás pan fotograf rozmisťoval na lavičky. Po společné fotce, která byla rychlá, přišla na řadu sourozenecká uskupení a pak fůra skupinek. Snad se nám to podařilo uhlídat, aby každý měl požadované množství, a jestli ne, tak prosím nekamenovat :-).
Po návratu do třídy se s námi opravdu moc dobře pracovalo, tak jsme byli zvenku rozjaření :-). Ale zvládli jsme kousek matiky, kousek prvouky a hlavě měření. Paní učitelka vyznačila měřící pás na futra dveří, každého z nás změřila a pak vše zapsala do počítače, který nám vytvořil graf našich výšek. A my jsme tak dokázali vyčíst, kdo je nejmenší, kdo největší a dokonce nám to samo spočítalo, že všichni dohromady měříme skoro 24,5m! A taky jsme zjistili, že rozdíl mezi nejmenším a největším z nás je celých 27cm!
Po hrací přestávce jsme měli čtenářskou dílnu. Po čtení jsme si do našich čtenářských sešitů zapisovali, podle čeho si vybíráme knížky ke čtení. A pak už jen zhodnocení služeb, rozdělení na příští týden,, smajlíci a přání pěkně prožitého Mezinárodního dne dětí.