Jdi na obsah Jdi na menu
 


34. týden

22. 4. 2013

Pondělí 22. dubna

Ráno bylo tradičně pondělní a po deníčcích přišla řada na čtenářské křeslo. Po dočtení jsme si čtení hodnotili a došli jsme k tomu, že kdo nečte každý den 10 minut nahlas, nikdy plynule číst nebude. Stejně tak ten, kdo víkendové čtení přečte jenom jednou, protože pak i jednoduchá třípísmenková slova stále hláskuje. A to už v druhé polovině dubna není zrovna v pořádku :-(.
Do písanky jsme se dnes učili psát malé "f" a jak nás předem varovala paní učitelka, byla to pěkná "fuška". Směr kroucení všech kliček nám dal pěkně zabrat.
Za odměnu jsme si odpočinuli u dělení čokolády, jen škoda, že byla papírová :-). Rozdělili jsme se do skupinek a pokaždé od paní učitelky dostali jednu čokoládu, kterou bylo naším úkolem (po společné domluvě) rozdělit podle dvou pravidel: museli jsme dělit spravedlivě a vždy mezi tři děti. První dvě čokolády měly po devíti dílcích a my je zkoušeli rozdělit alespoň dvěma různými způsoby. Třetí čokoláda měla dílků 12, další dokonce 24. Spravedlivé dělení se nám dařilo pokaždé. Nakonec jsme dostali čokoládu s deseti dílky a to byl panečku těžký oříšek. Skupina Vašík, Laduška a Nikolka ale i tenhle zapeklitý úkol vyřešila a ještě svůj způsob práce popsala všem ostatním.
Po svačince jsme hráli Autobus, dnes jsme zkoušeli zaznamenat průběh jízdy již do sešitu. Velmi dobře se dařilo Vašíkovi, který znal odpovědi na všechny otázky. Abychom si trošku pomohli, zopakovali jsme si jízdu autobusem společně i na interaktivní tabuli.
Zatímco minulý týden jsme zvládli bezpečnost v autě, dnes jsme se zaměřili na kolo. Ve skupinkách jsme se radili, co potřebujeme na sebe my, když chceme jet na kole, a také o všechno by mělo mít naše kolo, aby jízda na něm byla bezpečná. Na www.skodahrou,cz jsme pakc toto téma procvičili a ještě k němu přidali dopravní značky, jízdu na kole po městě a nakonec i jízdu na kole mimo město. Ve skupinkách jsme se radili nad správnými odpověďmi a získávali tak bodíky.
V poslední části vyučování jsme oslavili narozeniny s Edíkem. Zazpívali jsme mu písničku, obkreslili ho a do silutey pak vepsali spoustu krásných přání. Na oplátku jsme dostali sladkosti.
Po výměně týdenních plánů, nalepení informací do notýsků a zakreslení smajlíků jsme se balili, abychom byli hotovi dříve, než přijdou druháci na angličtinu.

Úterý 23. dubna

Po písničce, kalendáři a počasí jsme se pustili do přípravy našeho ZOO projektu. Nejdříve jsme si připomněli, co všechno se při práci na projektu učíme (cedulky s těmito informacemi máme stále připevněné na dveřích, abychom je měli na očích). Pak jsme pracovali samostatně, přemýšleli a zapisovali, co všechno o zoo víme, že by v ní nemělo chybět. Tyto své myšlenky jsme sdíleli ve dvojicích a byli občas překvapeni, na co kamarád(ka) přišel(a). Ještě jednou jsme se zamysleli a to nad otázkou, co bychom se o zoo chtěli dozvědět. Tyto své nápady jsme nejdříve zapisovali sami (psacím písmem) a pak si říkali dohromady a paní učitelka je zapisovala na tabuli. Tohle jsou ty, které se nám vešly:
imgp0028.jpg
Uvidíme, jestli se nám povede na tyto otázky v průběhu práce na projektu získat odpovědi. Ještě jsme si připomněli, jaké skupiny živočichů známe, využili jsme k tomu čtení o zvířatech, kterému jsme se až do minulého týdne věnovali, a pak už byla na řadě písanka, do které jsme se dnes učili psát "g" jako gorila :-). Oproti včerejšímu "f" to byla velká pohoda.
Posledním úkolem bylo porozumění textu. Dnes jsme začali trénovat dovednost "porovnání a kontrast". Zamýšleli jsme se nad tím, jaká slova nám mohou pomoci, abychom zjistili, že se dozvídáme, v čem jsou si kluci v dnešním příběhu podobní. Dali jsme dohromady např. slova stejný a podobný. Paní učitelka nám pak četla a my jsme se hlásili, pokud jsme měli pocit, že přečetla nějaké signální slovo, rychle jsme se přihlásili. Objevili jsme tak slova "stejné" a "oba". To nám pak pomohlo, když jsme hledali odpovědi na připravené otázky. Čím déle trénujeme, tím toho po nás chce paní učitelka víc. Takže jsme museli nejen kroužkovat správné odpovědi, ale také podtrhávat věty, které vybrané odpovědi dokazovaly. Mnoho z nás dovede už i skvěle odlišit barevně, ke které odpovědi patří který důkaz v textu.
Po přestávce na svačinu jsme věnovali čas matematice. Nejdříve společně, potom ve skupinách a nakonec samostatně. Společně jsme řešili součty tří sousedních polí. Využili jsme k tomu interaktivní tabuli, na které jsme si mohli posunovat pomocnou mřížku, která nám vždy přehledně označila, která tři čísla sčítáme. Po skupinách, ale stále ještě se společným vedením jsme pracovali s krychlovými stavbami, počítali, kolik je jednopodlažních, dvojpodlažních, třípodlažních, atd. Vždy jsme nejdříve stavby postavili a teprve potom doplňovali do tabulky. Její poslední řádek jsme zkoušeli už jen ve skupině a bylo naším úkolem rozumět záznamu v tabulce všichni. Proto jsme se v tu chvíli někteří proměnili v učitele a jiní v žáky. Na čtyřech vyznačených úkolech jsme pak pracovali samostatně. Eliška Křížová je stihla úplně všechny. Kdo chce, může na nich pracovat i dobrovolně doma.
Pak už přišel očekávaný tělocvik s prvoukou v údolí. Paní učitelka nám na tabuli sepsala vše, co máme udělat, abychom mohli vyrazit. A tak jsme se rozdělili do trojic, nachystali pevné podložky, penály, dostali papíry a šli se převléknout a pak před školu. Tam jsme si vymysleli jména svých týmů, vylosovali jednu jarní kytičku, zapsali si její jméno a představili ji ostatním. Pak následoval rychlý přesun do údolí, pro cestu po silnici bez chodníku jsme využili reflexní vesty pro prvního a posledního. Byl o ně veliký zájem, stejně pak i při zpáteční cestě, kdy jsme si pilně "střihali" a byli smutní, když jsme prohráli.
Každá skupinka cestou pilně pátrala po své kytičce, aby ji mohla ukázat ostatním. Byli jsme dost šikovní, nenechali jsme se zmást jen barvou květu, ale porovnávali jsme i tvar listů. A tak jsme si nespletli s plicníkem hluchavku, ani se sasankou šťavel. Postupně jsme našli všech šest jarních kytiček - orsej jarní, plicník lékařský, mokrýš střídavolistý, podbílek šupinatý, sasanku hajní i dymnivku dutou. O některých z nich jsme se dozvěděli i spoustu zajímavostí.
Za rybníčkem na nás čekala běhací kytičková hra. Štafetově jsme sbírali během jedné minuty vždy jen jednu kytičku (na kartičkách) a velkou výhodou bylo, pokud jsme po cestě pozorně sledovali nejen svou kytku, ale i kytky ostatních týmů.
Zpáteční cesta vedla chvilku kolem Chalupecké strouhy, pak přes ni (nikdo jsme se nenamočil) a pak přímo vzhůru do kopce do ulice V Chatách. Všem se podařilo být na vršku dříve než paní učitelka, i když ta musela nenápadně nepospíchat, abychom všichni bez újmy přřežili několik ostružinových houštin :-). Před jídelnou jsme si shrnuli naše dnešní úspěchy, vyslechli si velkou pochvalu a pak si chvíli pohráli, než dorazil zbytek družiny.

Středa 24. dubna

Ráno jsme kalendář, počasí a písničku zvládli s Maruškou, protože paní učitelka byla se svými dětmi u zubaře. Ale v osm už byla zpátky a hned jsme pustili do jarních kytiček, s kterými jsme pracovali včera v údolí. Nejdříve jsme přiřazovali správné názvy k obrázkům, museli jsme číst psací písmo, a pak jsme dokončovali začátky předepsaných vět (jakou kytičku jsme včera hledali, jaký byl její květ, jaké další kytičky bychom ještě poznali) a to jsme psali psacím písmem. Začínáme ho využívat čím dál tím víc.
Když jsme si pracovní listy založili do desek na prvouku, čekala nás práce na projektu "Naše ZOO". Věnovali jsme jí celý zbytek prvního bloku a ještě chvilku pracovali i při svačině. Nejdříve nám paní učitelka připravila úkoly na interaktivní tabuli, kde jsme třídili živočichy do světadílů a pak i do prostředí, v jakém žijí, a také si hráli na ošetřovatele, kteří musí rozhodnout, jestli je jejich živočich masožravý nebo býložravý. Docela se nám dařilo, společně jsme opravovali chyby a tak jsme nakonec měli se dvěma malými výjimkami všechno dobře.
Pak už jsme se sesedli na koberec do kruhu, abychom vytvořili plán naší ZOO. K tomu bylo potřeba rozhodnout, jak budou zvířata v naší ZOO pohromadě. Měli jsme tři možnosti - podle světadílů, podle vědeckého třídění anebo podle prostředí, v kterém žijí. Třetí možnost po třech hlasováních (dvě byla neplatná, protože jednou někdo hlasoval dvakrát a podruhé zase někdo nehlasoval vůbec) zvítězila na plné čáře, získala 11 hlasů. A tak jsme nejdříve zapisovali, jaká prostředí známe - dali jsme dohromady vodu, les, poušť, prales, louku a statek. K nim jsme pak  postupně v jednotlivých kolech zapisovali živočichy, které bychom tam našli.
Následoval těžký úkol - zjistit, jak početné budou skupiny, když máme šest prostředí, osmnáct dětí ve třídě a  ještě bychom to chtěli spravedlivě. Někteří z nás počítali a přemýšleli sami, jiní upřednostnili diskuzi ve dvojici, někdo nepracoval vůbec, ale nakonec jsme na to přišli. Měli jsme tak možnost buď se během třiceti vteřin rozdělit do trojic sami podle sebe, nebo, pokud bychom to nestihli, podle rozpočítání paní učitelkou. Stihli jsme to za dvacet jednu vteřinu :-). Pak jsme se domluvili, která skupina bude mít které prostředí, zapsali si námi vybrané živočichy do učebnice a nakonec se domluvili, kdo bude mít které zvíře na starosti.
Po přestávce nám paní učitelka vysvětlila domácí úkol, při kterém zpracujeme informační kartu o svém živočichovi, abychom ji v pondělí mohli prezentovat celé třídě.
V druhém bloku jsme trénovali do písanek "I" a to nám šlo a také další porozumění textu, dnes jsme hledali podobnosti a rozdíly mezi jablkem a pomerančem. Využili jsme k tomu Vennův diagram, který nám paní učitelka nakreslila na tabuli (tedy vlastně narýsovala, protože používala kružítko, které jsme někteří viděli poprvé v životě :-) a dost se nám líbilo). Jednotlivé informace jsme do něj zaznamenávali na správná místa a to nám pak pomohlo při odpovídání na otázky k textu.
Po hrací přestávce jsme si založili do učebnic čtvrtky na práci o živočichovi, služba vybrala učebnice matiky a pak už nás zdravil Míša. Zopakovali jsme si slovíčka z hraček a pak je dostali od paní učitelky k vystříhání, podepsání a vybarvení. Paní učitelka s Míšou nám pak ukázali novou hru "What is missing?", kterou jsme si vyzkoušeli i my se svými kartičkami ve dvojicích. Trošku potíže měl ten, kdo při společném nácviku pusu neotevřel a uši zavřel, takže pokyn "Close your eyes" a "Open your eyes" mu moc nešel. Tak snad příště už to bude lepší :-).

Čtvrtek 25. dubna

Dnešní den na nás čekaly čtyři úkoly. Nejdříve jsme psali na známky do písanky opis a přepis. Označili jsme si, které řádky budou hodnocené, a také si úkol, kde bylo potřeba vybrat správnou část věty, společně vyřešili, abychom se pak už soustředili jen na psaní. Času bylo dost, většina z nás práci stihla a ještě pracovala na dalších úkolech. Kdo nestihl, musí trošku zrychlit.
Poté jsme četli s pozoruměním, opět jsme trénovali "porovnání a kontrast". Než jsme začali s textem, psali jsme si každý do pracovního listu (psace), co dělají rodiče, když se chystáme do postele. Dost nás pobavila Anička, která "poslouchala kolenem" a psala, co dělají rodiče, když jdou do kostela :-). Své věty jsme si pak četli mezi sebou navzájem a nakonec se zajímali o to, zda nás něčí zkušenosti překvapily. Pak už byl na řadě text samotný. Pátrali jsme po signálních slovech, které nám napoví, že se jedná o podobnost, četli text zvlášť kluci a zvlášť holky, podle toho, jestli jsme se dozvídali něco o mamince nebo něco o tatínkovi. Nakonec jsme odpovídali na otázky a zdůvodňovali své odpovědi. Jazykový úkol jsme tentokrát zpracovali zase samostatně.
Ještě před přestávkou jsme stihli kousek matiky. Paní učitelka vybrala vždy dva z nás, kteří od ní dostali informační cedulku. Tu nám přečetli a my jsme se dozvěděli, kolik je jednomu let, a zda a o kolik je mladší nebo starší než ten druhý. Pak jsme museli určit, jestli ten druhý je tedy mladší nebo starší než ten první, a samozřejmě spočítat, kolik druhému je. Zopakovali jsme si to dvakrát a poté pracovali na stejné úloze do učebnice.
Po svačině jsme ještě s matikou pokračovali, čekaly nás totiž hlemýždí závody. Číslo zde vystupovalo i jako jméno (startovní číslo hlemýždě), i jako pořadí (kolikátý kdo dolezl do cíle). Byli jsme dost šikovní, takže nám ještě zbyl čas na samostatnou práci, na kterou jsme se dost těšili. Po vybrání učebnic nám paní učitelka napsala na tabuli pokyny, abychom věděli, co všechno udělat, abychom mohli jít na zahradu sít hrášek. Byli jsme rychlí a tak jsme za malou chvíli mohli odcházet do šatny. Tam to naopak některým dost trvalo, takže jsme čekali docela dlouho, než jsme mohli vyrazit.
Na zahradě nám paní učitelka nejříve pověděla, jakým způsobem se budeme střídat při práci, a jaká jsou pravidla pobytu na zahradě. A pak už jsme ryli (za vydatného povzbuzování těch, co zrovna neryli), pleli (skoro kvalitně), seli (každý svoje semínko), zalívali (paní učitelka) a nakonec i zpracovávali postup práce do pracovních listů (samostatně nebo ve dvojicích). To byl asi nejtěžší úkol. Museli jsme si vzpomenout, jaké kroky jsme to vlastně dělali, abychom hrášek zaseli, spočítat je a rozdělit si rámeček na potřebný počet okýnek. To byla velká práce! Někomu se povedlo v pohodě, někdo s tím trochu bojoval, ale byli mezi námi i lenoši, kterým to bylo dost jedno :-(. Kdo chtěl odevzdat dobrou práci, a na zahradě to nestihl (ačkoliv jsme na to měli půl hodiny), mohl si vzít desky domů, aby vše dokončil, a zítra přinese do školy.

Pátek 26. dubna

Po písničce, kterou jsme dnes zpívali už úplně sami, kalendáři a počasí (Laduška s Eliškou zodpovědně nejdříve prohlédnou oblohu, a pak teprve rozhodnou o správném obrázku) jsme začali den čtenářskou dílnou. Dnes bylo naším úkolem ukázat si a poprvé vyzkoušet aktivitu "Poslední slovo patří mně". Paní učitelka nám četla ze své knihy (protože už dočetla Bublinkovou vílu, začala novou, která je o skřítcích) a když narazila na větu, která ji zaujala (bylo jedno, jestli rozesmála, pobavila, naštvala, rozesmutnila, ...) zapsala ji na tabuli jako do čtenářského sešitu. Co ale na tabuli nenapsala, to byl důvod, proč si ji vlastně vybrala, proč ji  zaujala. Protože to bylo tajemství, které se zatím nesmělo prozradit. A o to samé jsme se potom pokusili i my. Četli jsme svých 10 minut, i když dnes vlastně spíš 15, protože součástí čtení byl právě i zápis vybrané věty psacím písmem, a to nám zatím zabere dost času. Po skončení času jsme se vrátili do lavic a paní učitelka nejdříve zhodnotila, jak jsme při čtení dodržovali pravidla. Pak jsme se sesedli do kroužku na koberec, ale jen ze tří stran, protože tu čtvrtou zabíralo čtenářské křeslo. Do něj se nejdříve posadila paní učitelka, aby nám ukázala, jak budeme dál pracovat. Přečetla svou větu a my jsme se hlásili, abychom řekli, proč si myslíme, že si ji napsala. Paní učitelka vždycky každému poděkovala, ale nedala najevo, zda se trefil nebo ne. Teprve, když se vystřídali všichni, měla paní učitelka poslední slovo, a přečetla nám, proč si právě tuto větu zapsala. My jsme měli pár minutek, abychom si podrobněji rozepsali svůj důvod, a pak už první z nás - Anička - statečně usedla do čtenářského křesla. My jsme se hlásili, ona si nás vyvolávala, každému poděkovala, a nakonec přečetla svůj důvod pro výběr věty. Postupně se ještě během hodiny vystřídalo dalších pět dětí (Edík, Klárka, Vojta, Nicolka a Bruno), u některých jsme se trefili, u některých ne. Začali jsme poznávat, že nemůžeme hodnotit, jak působí přečtená věta na nás, ale musíme se zamyslet nad tím, jak může působit na toho, kdo si ji vybral.

pokračování odpoledne :-)