14. týden
Pondělí 3. prosince
Sice pozdě, ale přece. Tak jak jsme se dneska měli :-)
Ráno bylo věnované začátku nového měsíce. Takže jsme doplňovali nejen do kalendáře na dveře, ale i na naše celoroční slunce - počet dní v měsíci listopadu, název nového měsíce, jeho číslo, šipičku označující, že v prosinci začne zima, jak a proč se ten první zimní den jmenuje, že budou Vánoce, ... bylo toho dost, ale my jsme to zvládli na jedničku. Zhodnotili jsme si služby za minulý týden a rozdělili nové. Pak už byl na řadě ranní dopis a zápis a čtení zážitků.
Čtecí rozcvička byla s postřehováním tří písmenkových slov nejen společně, ale pak i ve dvojicích. Zatím nemáme moc představu, co je to krátká chvilka, a tak jsme si vesele mávali kartami před obličejem, ale umožnit tomu druhému přečtení slova se nám ne vždycyky tímto způsobem podařilo.
Rozcvičení jsme se pustili do písmene F. Povídali jsme o obrázku, psali a četli z tabule i z učebnice. Zadali jsme si domácí úkol - kromě čtení také složení vlaštovky podle návodu (nesmíme si ji zapomenout zítra přinést, budeme ji potřebovat).
Další tři vybraní dobrovolníci přečetli čtecí úkol a po jeho odevzdání jsme dostali další.
Po přestávce na svačinu jsme si vzpomínali na minulý týden, když jsme se Zuzanou a Žanetou "šili šátek" a teď jsme vymýšleli, co všechno je k takovému šití potřeba. Své nápady jsme zapisovali sami na tabuli, takže jsme se mohli přetrhnout, abychom dostali slovo :-).
Maminčiny šicí šuplíčky byly v učebnici matematiky označené písmeny nebo čísly a my hráli hru, kde se co schovává. Nejdříve společně a když jsme měli v pravidlech jasno, tak i ve skupinkách.
Společně jsme pak řešili malé i velké sčítací trojúhelníky a samostatně počítali příklady v učebnici.
Poslední část vyučování jsme si zaznamenávali do svých Pochvaldů a Nezdárníků za minulý měsíc, v čem jsme byli dobří, co máme zlepšit a zaznamenali si chování za první prosincový školní den. Po výměně týdenních plánů byl na řadě první adventní stromeček. První skupinka v něm objevené rozstříhané kousky básničky slepila a my se tento kousek společně naučili. Postupně nám přibydou další a pak je předvedeme na vánočním vystoupení.
Úterý 4. prosince
Adventní věnec se zapálenou svíčkou v zhasnuté třídě působí krásně předvánočně :-) a my jsme si při tom povídali, jak se nám podle návodu skládala vlaštovka. Co bylo snadné a s čím jsme potřebovali pomoci. První část vyučování jsme pak věnovali čtení domácího úkolu o Filipovi a hlavně nácviku psaní horních kliček, které dokončujeme za domácí úkol. Skutečně jsme se moc a moc snažili, protože tohle už je opravdu hodně těžké.
Protože paní učitelka zapomněla naše opravené matiky doma, pracovali jsme společně s interaktivní tabulí a také s krokovacím pásem. Téměř vůbec už si nepleteme znaménka plus a mínus a i dopočítávání potřebného množství kroků se nám daří. Před svačinou jsme si ještě hráli s párátky, z kterých jsme stavěli trojúhelníky a s daným počtem dalších párátek vytvářeli nové trojúhelníky.
Druhá část vyučování byla ve znamení nácviku vánočního vystoupení. Rozdělili jsme si role - kdo bude hrát na nástroje, kdo tancovat, a pak trénovali Dva mrazíky. Po dalším videu o Budulínkovi jsme si i tady rozdělili role a zkusili si písničku zazpívat sami. Dost nás to baví a vypadá to, že nám to i půjde.
Během hrací přestávky kluci složili další kousek básničky z adventního kalendáře a než jsme odešli na tělocvik, tak jsme si ji vyzkoušeli (odchod na tělocvik byl dne nejrychlejší od začátku roku, hurá). V sokolovně jsme nejdříve soutěžili s vlaštovkami. Nejkvalitněji ji asi poskládala Eliška Křížová, protože její vlaštovka dolétávala nejdál :-) Pak jsme zkoušeli i hod pozadu, mezi koleny, na cíl na zemi i na cíl ve vzduchu. V druhé části hodiny jsme cvičili na nářadí jako minule a přidalil jsme si k němu ještě kladinu. Všichni jsme dostali pochvalu, protože i ti, kteří se báli, svůj strach překonali, a kladinu přešli.
Středa 5. prosince
S rozsvíceným věncem jsme zahálili dnešní mikulášský den. Klárka s Eliškou odříkaly kalendář jak sehraná herecká dvojice :-) a Anička nám správně pověděla, že svátek má Mikuláš až zítra, ale slaví se už dneska.
Rozdělili jsme se do trojic a v nich pak pracovali na třech matematických úkolech. Mohli jsme si vybrat jejich pořadí, ale museli jsme dodržet pravidla práce ve skupině. Někomu se dařilo výborně, někomu méně a některé skupiny s těmito pravidly dost bojovaly. Nakonec jsme ale práci zvládli všichni. V jejím průběhu nás navštívili první čertíci, andílci a Mikulášové - děti z páté třídy, které měly připavenou nadílku pro ostatní třídy prvního stupně. My jsme si ale museli počkat až na naše patrony deváťáky.
Po svačince jsme četli Filipův recept na výrobu ovocného salátu z naší učebnice. Paní učitelka sice kladla zvídavé otázky, jak jsme receptu porozuměnili, ale my jsme na všechno uměli odpovědět :-). Ve skupinách jsme se pak domlouvali, kdo má rád které ovoce, abychom se shodli na těch druzích, které chutnají všem. Nebylo to jednoduché, protože každému chutná něco jiného, a tak se kolikrát ze skupinek ozývalo "Ty taky nic nejíš!" a podobně. Eliška navíc přišla na to, že těžko můžeme vybírat z ovoce, které se teď sehnat nedá. Nakonec se nám povedlo dát ovoce dohromady a už jsme domlouvali druhou část - pomůcky, které budeme potřebovat. To se zdálo sice jednodušší, ale kdyby si to paní učitelka nezapsala, za pět minut při zaznamenávání do písanek, bychom už nevěděli, co jsme to vlastně měli přinést :-). Z tabule jsme tedy potřebné ovoce i pomůcky opsali a kdo byl hotov, dělal si práci navíc. Pořád jsme se nemohli dočkat toho Mikuláše a tak s námi bylo těžké pořízení :-).
Začala přestávka na hraní a některým se ani nechtělo na chodbu, protože co kdyby ... Ti, co na ní ale byli, začali brzy jásat a vřískat a ječet a vydávat další zvuky, kterými nás upozorňovali, že UŽ JDOU. Deváťáci vešli coby andělé, čerti a Mikuláš do třídy a my jako myšky seděli ve svých lavicích. Pak si nás Mikuláš volal k sobě a každému ze své knihy přečetl, co o nás a naší školní práci ví. Mohli jsme mít radost, protože žádné hrůzy to nebyly. Naopak, byly to skoro samé pochvaly a jen sem tam doporučení, že máme někdo míň tlačit na tužku nebo si po sobě práci kontrolovat. Každý jsme dostali vitamínově-sladký balíček a někteří z nás se do něj hned po odchodu Mikuláše pustili. Ještě před tím jsme ale všem čertům, andělům i Mikuláši zazpívali, stejně jako před tím páťákům.
Nakonec už nás čekal jen další nácvik našeho vánočního vystoupení a pak už jen balení a odchod do družiny. Snad se zítra sejdeme v plném počtu a nikdo nebude odnesen do pekla :-).
Čtvrtek 6. prosince
Tma za okny a rozsvícený věnec na nás spolu s vyprávěním včerejších mikulášsko-čertovských zážitků působil velmi tajemně.
V první části dnešního vyučování jsme se věnovali hodnocení práce v písankách a psaní dolních kliček. Opět je máme za úkol dokončit doma (co nejlépe). Také si máme přečíst, co nám tam paní učitelka píše.
Do učebnice českého jazyka jsem pak psali, co děláme rádi a mámou a co s tátou. Na matematickou práci jsme se rozdělili na skupiny - někdo pracoval na interaktivní tabuli, někdo sám v lavici a někdo s paní učitelkou na koberci.
Po svačině jsme četli dlouhodobý čtecí úkol a pověděli si, jak se nám dařilo jej vyplnit. Tajenka, která nám vyšla, už nám motivovala následující práci. Ve skupinkách jsme se pustili do výroby ovocných salátů podle Filipova receptu v učebnici. Krájeli jsme o sto šest a paní učitelka nám k tomu pustila Budulínka. Do misek jsme pak kromě ovoce přidali i další ingerdience - semínka, oříšky, med a citron - a zamíchali. Pak jsme se ve všech skupinkách shodli, že si necháme vyrobenou dobrotu vychladit v ledničce a na zítra si přineseme mističky a lžičky a pěkně si pochutnáme. Velice zodpovědně jsme po sobě uklidili. Před hrací přestávkou nám ještě paní učitelka pustila na videu naše mikulášská vystoupení z neděle, aby i ti, kteří na něm nemohli být, viděli a slyšeli, co jsme se o Mikuláši dozvěděli.
Po hrací přestávce přišel čas na nácvik. Zvládli jsme jak básničky, tak písničku, tak i divadýlko. Jen jestli mi to stihneme vypilovat do našeho vystoupení.
Pátek 7. prosince
U rozsvíceného věnce (poté, co holky doplnily kalendář na dveře) jsme začali hlásit, že už jsou to jen dva týdny do Ježíška. Paní učitelka nám připomněla, že za dva týdny, v pátek, nás také čeká společná třídní vánoční besídka a že to bude 21. prosince. Vojta si vzpomněl, že to je ten den, kdy je hóóódně dlouhá noc a krátký den, a tak jsme se dostali k zimnímu slunovratu a prvnímu zimnímu dni. Všimli jsme si, že i počasí se mění a každý z nás přispěl svou troškou do mlýna a pověděl, čeho si na počasí a teplotě všiml, že se od podzimu změnilo.
Pak už nám paní učitelka vysvětlila práci na první vyučovací blok. Po skupinách jsme se střídali na čtyřech stanovištích jako na kolotoči. Dvě byla skupinová, dvě pro jednotlivce. Na interaktivní tabuli jsme odhalovali obrázky slona Šimona - postupovali jsme podle šipkového programu, střídali jsme se a vznikaly nám nejrůznější obrázky. V učebnici matematiky jsme si vybírali úkoly, které budeme řešit. Po skupinách jsme hráli matematické loto. Jeden vybral kartičku s příkladem, přečetl ho a počítal. Počítali i ostatní, aby byli schopni ohlídat, zda ten, kdo příklad řeší, neudělal chybu. Kartičky jsme přikládali na podložku s výsledky obrázkem nahoru a všem se nám podařilo přijít na to, že obrázek, který vznikl, je z pohádky O perníkové chaloupce. Poslední stanoviště bylo určené samostatné práci - tvořili jsme křížovky, jejichž tajenkou mělo být slovo se zimní nebo vánoční tématikou.
Na druhý blok jsme se převlékli do námořnického, protože nás čekala další kapitola o zeleném ostrovu. Prohlíželi jsme si obrázek a snažili se přijít na to, co se na ostrově změní. Pak nám paní učitelka příběh přečetla a společně jsme si ho rozebrali tak, aby mu všichni rozuměli. Navzájem jsme si vysvětlovali cizí nebo pro nás neznámá slova a pomoc paní učitelky jsme při tom skoro nepotřebovali. Bruno dokonce nejen sám věděl, co jsou to sinice, ale také to uměl srozumitelně popsat a uvést i příklady, kde se vyskytují a jaké problémy mohou lidem způsobit, když jich je moc. Poté jsme doplňovali chybějící slova, paní učitelka nám to tentokrát připravila jednodušší - slova v nabídce byla rozdělena podle toho, zda se nacházela k doplnění na první nebo na druhé straně. Pokud jsme si nebyli jisti a nemohli se shodnout, zkoušeli jsme doplnit obě navrhované varianty a pak vybrat tu, s kterou nás souhlasilo víc.
Pracovní listy jsme si založili do deníků a sesedli se na koberec. Paní učitelka připravila na tabuli velkou mapu světa a znovu jsme si ukázali, kde žijeme my, kde žije Amy a pak světadíl, kde žije naše nová kamarádka, s kterou se dnes máme seznámit. Paní učitelka nám prozradila, že žije v Africe a to ve stejné zemi, jako školou adoptovaný Petr. Vzpomněli jsme si, že ta země se jmenuje Keňa. Podle barevných víček jsme pak vytvořili čtyři skupiny a měli tento úkol. Prohlédnout si všechny čtyři obrázky holčičky Cecílie a "číst je". To nám přišlo zvláštní, ale zjistili jsme, že to jde. Vyčetli jsme a zapsali spoustu informací - že má: panenku, tmavou kůži, sukni, krátké vlasy, tátu a mámu; že jí doma a má k jídlu polévku. Paní učitelka nás za naši práci moc chválila, dokonce říkala, že kdyby měla klobouk, tak ho před námi smekne. A slíbila nám, že když my jsme sepsali tolik informací jen z obrázků, tak nám na příští týden připraví o Cecílii informace další, které už z obrázků nevyčteme.
Po hrací přestávce, kterou některé skupiny využily k tomu, aby (podle rady paní učitelky) nabídly ovocný salát, který už nemohly dojíst, ostatním třídám, zatímco jiní si užívali řádění a pak byli po skončení vyučování překvapení, že mají plné mísy a nevědí, co s nimi. Protože vyhodit jídlo jim paní učitelka nedovolila.
Poslední část vyučování jsme se věnovali shrnutí uplynulého týdne. Nejdříve jsme si nalepili dopisy pro rodiče do notýsků a pak si na koberci povídali, v čem jsme se tento týden zlepšili. Museli jsme být konkrétní, protože jen větu "Zlepšil(a) jsme se v matice." paní učitelka neuznávala. Také se nás ptala, co nám k tomu zlepšení pomohlo. A my už jsme tak zdatní, že jsme to vždycky dokázali dát dohromady. Z našich zamyšlení vyplynulo, že za to může pomalejší a pečlivější práce, využívání pomůcek a také časté opakování. Paní učitelka z nás měla radost. Na závěr jsme si zakreslili bodíky do svých lodiček a mohli dobalit a rozloučit se.