12. týden
Pondělí 19. listopadu
Po tradičním pondělním ránu (služby, kalendář, písnička) jsme si při čtení ranního dopisu povídali něco málo o sobotním státním svátku a trochu více o nedělní tenisové slávě :) . Po skupinkách jsme si pověděli o svých víkendových zážitcích a pak je zapsali do svých "deníků". Jde nám to čím dál tím lépe (jen s tím zakletým slovíčkem "jsme" pořád nekamarádíme).
Při čtecí rozcvičce jsme začali s tréninkem postřehování dvou a tří písmenkových slov. Paní učitelka nám vždycky ukázala na dvě vteřiny kartu se slovem a my ho po krátkém rozmyšlení měli říci nahlas. Dost jsme ji překvapili, jak dobře nám to šlo, takže čas zkrátila, ale ani tak si na nás nepřišla!
Rozcvičení jsme si povídali o obrázku u Šimona (všichni si myslíme, že sedí na posteli s maminkou, která mu čte, nebo které čte on) a psali písmeno Š. Z tabule jsme četli slova jako přípravu na čtení vět. Ta, která už jsme měli číst bez hláskování nám paní učitelka podtrhla, a my jsme s nimi neměli sebemenší problémy nejen při tomto nácviku, ale ani pak při čtení celých vět. Text o Šimonovi jsme četli společně dvakrát a pak nám paní učitelka dala postupně tři otázky, jak jsme textu porozuměli. Odpovědi jsme psali na smazávací tabulky. Poté byla řada na nás. Kdo chtěl, mohl svou otázku položit ostatním a ti svou odpověď zase napsali.
Posilněni svačinou jsme si nejprve zhodnotili opakování v matematice a nalepili si je do notýsků. Abychom mohli skládat matematické loto - obrázek Klokánku - pustili jsme se nejdříve do krokování dozadu. Sami jsme přišli na to, jak se pokyn čte a pak vše společně procvičili. Jakmile jsme si toto procvičili, ukázala nám paní učitelka, jak budeme matematické obrázkové loto hrát. Líbilo se nám a pochopili jsme ho velmi rychle. Dokonce jsme přišli i na to, jak se dá podvádět a teď už je jen na nás, zda budeme chtít počítat, nebo ne.
Ve skupinách jsme si určili pořadí, v kterém budeme chodit na chodbu pro příklady a dali se do práce. Věděli jsme, že není podstatné být první hotovi, ale dodržet všechna domluvená pravidla. To se nám dařilo skoro pořád, jen s pokynem ke krokování jsme trochu bojovali, některým se do práce moc nechtělo a tak jen tak polehávali a koukali, co dělají ostatní. Po několika upozorněních ale pracovali už všichni.
Skupiny, které byly hotové, se postupně scházely na koberci, kde jsme hráli s paní učitelkou hru "Myslím si číslo". Paní učitelka si myslela číslo mezi 0 a 10 a my jsme se pomocí otázek na porovnávání (Je menší než 3? Je větší než 7? atd.) museli dopátrat toho správného čísla. Nejlépe se vedlo Edíkovi a Brunovi.
Poslední část vyučování po hrací přestávce jsme věnovali hře s kostkami ve dvojici v lavici. Jeden si vždy připravil daný počet kostek, druhý na kostkách znázornil příklad na sčítání a pak jsme se museli domluvit, jaké znaménko mezi obě naše uskupení položíme. Připravili jsme se tím vlastně na práci v učebnici, do které se pustíme příště.
Nakonec jsme si vyměnili týdenní plány, zhodnotili svoje dnešní chování a balili, abychom uvolnili třídu druhákům na angličtinu.
Úterý 20. listopadu
Vašík s Lucinkou zahájili den kalendářem a společně jsme si zazpívali písničku. Kdo splnil dobrovolný domácí úkol, odevzdal ho paní učitelce, která nám řekla, že se k němu dnes později vrátíme.
Na nás čekalo první seznámení s "klikaticí". Služba rozdala pracovní listy a paní učitelka ho připravila na interaktivní tabuli. Společně jsme všichni přečetli zadání a začali pracovat na prvním úkolu - četli jsme slova, která budeme poté v klikatici hledat. Byla to slova z domácího úkolu, takže nám to nedělalo žádné problémy.
Druhým úkolem bylo vyhledávání slov v klikatici. Pravidla byla tři - dodržet pořadí slov, postupovat jen na políčko sousedící celou stranou a nejít přes rohy ani přes dvojitou čáru. Pustili jsme se do toho s chutí a Bruno už po pár objevených slovech hlásil, že ho to hrozně baví a že by to chtěl dál dělat sám :-) . To mu u dalších klikatic paní učitelka slíbila, ale tuhle první jsme dokončili společně. Mezi nejaktivnější hledače pátrače patřil Vojta, Tomášek a Vašík. Ale ani ostatní se nadali zahanbit a tak jsme měli všechna slova nalezená, než bys řekl švec.
Třetí úkol bylo zakroužkování a přepsání zbývajících písmen a přečtení tajenky. Společně jsme četli a kroužkovali písmena a zapisovali je na připravená políčka v tajence. Paní učitelka nám tak usnadnila práci, protože jsme hned věděli, kde jedno slovo končí a druhé začíná. Anička si všimla otazníku za tajenkou a tak jsme řešili, co to znamená. Nakonec jsme si tajenku společně přečetli. Byla to otázka: "Proč Šimon nebydlí doma s mámou a tátou?"
Nad touto otázkou jsme se zamýšleli nejdříve každý sám a své nápady si buď zapisovali nebo kreslili na druhou stranu pracovního listu. Bylo vidět, že někteří na dobrovolném domácím úkolu pilně pracovali. Své myšlenky jsme pak sdíleli ve dvojicích, potom ve čtveřicích a nakonec společně na koberci.
K další práci jsme se rozdělili do čtyř skupinek. Každá dostala lísteček s možným Šimonovým příběhem a ten si přečetla. Po přečtení nalepila lístek na velkou čvtrtku a všichni členové se museli domluvit, jak Šimonův příběh nakreslit, a kdo co bude kreslit. Až do přestávky na svačinu jsme měli čas na kreslení a následnou domluvu nad tím, kdo co bude povídat, až po přestávce budeme svůj příběh podle obrázku vyprávět ostatním.
K prezentaci jsme se sešli na koberci a vylosovaná skupinka vždy ostatním svůj příběh představila. Všichni jsme sklízeli zasloužený potlesk. Na závěr jsme si ještě na koberci povídali o tom, kdo známe jaké děti, které mají různé problémy. Využili jsme informace z dobrovolných domácích úkolů.
Další část vyučování jsme věnovali hře na flétničky. Nejdříve jsme si zopakovali obě písničky se střídáním tónů h1 a a1, pak se s nimi učili dechové cvičení "fakír" a nakonec se naučili, jak se hraje tón g1, neboli Gustík. A s ním jsme zkoušeli hrát další jednoduché písničky.
Kdo měl vyplněné smajlíky za chování, mohl si užívat přestávky na hraní.
Po hrací přestávce jsme se docela svižně vypravili do sokolovny, takže jsme měli dostatek času na naše "pavoučí" hry. První z nich byla hra na jedovatého pavouka. Všichni jsme se proměnili v pavouky - museli jsme tedy mít osm noh a rychle jsme vykoumali, jak na to - a utíkali před tím jedním jedovatým. Koho se takový pavouk dotkl, ten musel počítat do deseti, aby se jedu zbavil, a pak mohl běžet dál. V roli jedovatých pavouků jsme se postupně vystřídali úplně všichni.
Druhým úkolem bylo jako pavouk přejít po své pavučině. A protože pavouci nemají ani boty ani ponožky, i my jsme to zvládli naboso, abychom pavoučí vlákno pod rukama i nohama dobře cítili. Všem se nám povedlo úkol splnit, nikdo z pavučiny nespadl.
Poslední úkol se jmenoval "Šikovná moucha" a měl dvě části. Nejdříve jsme byl každý sám jedna muška a měli jsme proletět jakýmkoliv okem pavučiny. Nesměli jsme se však pavučinového vlákna dotknout, protože tím bychom pavouka přilákali, a on by si na nás pochutnal.
Napodruhé už jsme byli celá skupina jedna moucha a tak jsme to měli o hodně ztížené. Každé oko pavučiny jsme totiž mohli použít jen jednou a tak jsme museli přemýšlet, kdo kudy poleze. Nechat totiž například nejmenší oko pro toho největšího, nebo nejvyšší oko pro nejmenšího z nás by nebylo moc rozumné. Úplně bravurně tento úkol zvládla skupinka, do které se sdružili všichni čtyři naši kluci. Holky se trápily hašteřením, kdo s kým ano a kdo s kým ne a to se pak na jejcih výkonu negativně projevilo. Snad si z toho vezmou ponaučení :-) .
Středa 21. listopadu
Po kalendáři a písničce nám Laduška přečetla informace o svém kamarádovi Honzíkovi (který byl v Klokánku), které si zjistila a sama napsala. Patří jí za to veikánská pochvala.
Při čtecí rozcvičce jsme si opět procvičili postřehování krátkých slov - o dvou nebo o třech písmenkách - a zase nám to šlo moc dobře. Paní učitelka si prohlédla naše domácí úkoly a někteří z nás pak četli věty, které byly za úkol v pondělí. Pokračovali jsme dalšími větami o Šimonovi a zkoušeli k nim sami vymýšlet otázky. I to se nám dařilo. Paní učitelka nám pak vysvětlila, že za domácí úkol budeme na stejná témata psát věty i my o sobě, a že jednu větu, co ona ráda dělá, nám schovala do klikatice, kterou si dnes budeme moci vyluštit sami (Bruno zajásal). Vyhledávání slov nám šlo výborně, jen pár z nás se nachalo zmást a místo slova "víla" zaškrtlo slovo "vílá" a pak se divilo, proč jim tajenka nevychází :-).
Kdo měl hotovo a dozvěděl se, že paní učitelka ráda staví z kostek, mohl se pustit do staveb a zápisu jejich plánů. Když si stavbu postavíme, nemáme pak s plánky potíže. Společně jsme se potom věnovali vyplňování tabulky, do které bylo naším úkolem evidovat, kolik kostek má která stavba v daném podlaží. Když se nám stalo, že se někdo v určování podlaží neorientoval, ostatní kamarádi ze třídy se mu to snažili vysvětlit.
Po sváče jsme opustilli naplánovaný program a povídali si o tom, co to znamená někomu něco ukrást. Stává se nám totiž, že se z ukradení něčeho někomu navzájem obviňujeme (a stalo se to právě před přestávkou), a ani k tomu nemáme důvod. Pak na sebe zbytečně ječíme a štekáme a jsme nepříjemní a to nám radost nedělá.
Pak už byla na řadě angličtina. Na dnešek si pro nás paní učitelka připravila hru "Bomba" a písničku "In my pencil case". Posbírali jsme potřebné pomůcky a za tikotu bombičky je posílali na koberci kolem kruhu z ruky do ruky. Jakmile bomba vybuchla, museli jsme si nechat předmět, který k nám došel, a buď samostatně nebo společně jsme jej pojmenovali a určili jeho barvu. To nás dost bavilo, hlavně podávání Vašíkova batohu byla náramná legrace :-).
Míša nám správně pojmenovala novou pomůcku - pravítko (a ruler) a pak už na nás čekal poslech písničky. Při prvních čtyřech posleších jsme měli za úkol zjistit, o kterých pomůckách se vlastně zpívá. Podařilo se nám je dát dohromady - a ruler, a rubber, a pen, a pencil - a tak jsme si je připravili na koberec před sebe. Komu něco scházelo (pera, pravítka), tomu je paní učitelka zapůjčila. Při dalším poslechu jsme si tyto pomůcky uspořádali v pořadí, v jakém se o nich zpívalo. No a pak už jsme si s nimi a s písničkou začali hrát hru na "mizení" jednotlivých pomůcek. Místo té, o které se zpívalo, že z penálu zmizela, jsme museli jen vydávat zvuk "mmm" a ukázat na ní. Byla to docela fuška, protože písnička byla pěkně rychlá. Ale dost jsme si to užili :-).
Po hrací přestávce byla na řadě oslava Nicolčiných narozenin. Zazpívali jsme jí písničku, obkreslili ji na velký plakát a pak říkali přání, která paní učitelka do Nicolky na papíře zapisovala. Od Nicolky jsme pak dostali dobrůtky, vyhodnotili si dnešní chování a mohli balit.
Čtvrtek 22. listopadu
Ráno jsme si naši písničku zazpívali už i s kytarou a šlo nám to báječně. Vašík zahájil dnešní den kalendářem a i jemu se dařilo. Potom nám paní učitelka pověděla, že nás dnes čeká velká čtenářská hodina a že bude potřeba rozdělit se do čtyř skupinek. Vybrala tentokrát čtyři kapitány - kluky a ti si pak vybírali další členy svých týmů. Pak jsme si vyslechli pravidla následujcíí práce a pustili se do ní.
Dostali jsme rozstříhanou fotku, kterou jsme měli složit a pak se domluvit, kdo na ní je. Ve skupinách jsme se snažili dodržovat pravidla spolupráce, která jsme si před tím sami definovali (a dost nám to šlo). Jakmile byly všechny skupiny hotové, sešli jsme se na koberci. Jako první dostali slovo kapitáni, kteří měli zhodnotit právě schopnost naší spolupráce. Vašík byl schopen odhalit i některé nedostatky v práci své skupiny a pojmenovat je. Další člen každého týmu pak ostatní seznámil s nápady, kdo je na obrázku. Objevovali se Vietnamci, Japonci, Číňané, bratr Amy z Filipín. Proto jsme byli překvapeni, když nám paní učitelka řekla, že se jedná o jednu a tu samou postavu a tou je Keňan Petr Chege, kterého naše škola adoptovala. (O tom už jsme slyšeli, protože nám paní učitelka při sběru kaštanů a žaludů pověděla, že kromě zásob zvířátkům na zimu vyděláváme také právě na adoptovaného Keňánka.) A že dnes se o něm dozvíme víc. Ukázala nám ho na velké fotce a pak jsme si prohlédli jeho vysvědčení (o tom jsme si mysleli, že je "účetnictví" - kolik už jsme mu poslali a měli jsme i další zajímavé nápady), dopis, který naší škole poslal (správně jsme odhadli, že nám v něm děkuje a že nám píše o tom, jak se má a co ve škole zažívá) - dopis i fotku si můžete prohlédnout zde - a mapu, na které bylo vyznačeno, kde bydlíme my a kde bydlí on.
Do skupinek jsme pak dostali krátké texty s informacemi o Petrovi, které jsme si přečetli. Ve čtení jsme se střídali a když jsme si nevěděli rady, poprosili jsme si o pomoc. Naši vedoucí nám po dočtení přinesly pracovní listy. Do nich jsme si zapsali jména členů našich týmů, svou barvu a pak pátrali na chodbě, abychom zjistili, na které otázky do křížovky máme odpovědět. Postupně jsme si chodili otázky číst a doplňovali odpovědi. Ve většině skupin jsme skutečně velmi dobře spolupracovali, čekali na sebe, dokud ostatní nedopíší, pomáhali si, když se někomu nedařilo. Kdo byl hotov dříve, vzal si práci navíc nebo Logico piccolo.
Jakmile jsme byli hotovi všichni, doplnili jsme si společně na interaktivní tabuli slova do křížovky (a že některá byla opravdu těžká) a pak tajenku do neúplné věty, respektive otázky. Během přestávky na svačinu jsme tak měli nad čím přemýšlet - Jak ještě můžeme Petrovi pomoci? tedy Jak ještě vydělat další peníze, které bychom mu mohli poslat?
V kruhu na koberci jsme pak svoje nápady dávali dohromady a dost jsme paní učitelku ohromili. Napadla nás totiž opravdu obrovská spousta věcí, které se dají realizovat: prodávat vlastnoručně vypěstované ovoce, zeleninu, květiny, prodávat vlastní výrobky, prodávat hračky, se kterými si už nehrajeme, ale jsou pěkné a zachovalé, prodávat víčka, udělat práci a nechat si za ni zaplatit.
Pak potěšila paní učitelka nás, protože nám slíbila, že v průběhu vánočního jarmarku budeme moci své výrobky opravdu prodávat. Jásali jsme velmi hlučně :-).
Od Šimona, který je v Klokánku a přes adoptovaného Petra z Keni jsme se dostali k našim vlastním rodinám a při výtvarce a pracovce jsme je kreslili. Ale ne obyčejně, ale začarovaně. Představili jsme si, že k nám domů přijde kouzelník a každého člena naší rodiny promění ve zvíře, rostlinu nebo věc. Podle toho, jak vypadá, čemu je podobný, jak se chová, co dělá, jaké má vlastnosti. Kreslili jsme tužkou a vybarvovali progressem. Po dokreslení jsme si ke každému obrázku napsali, kdo to je, v co je proměněný a proč právě takhle. Bylo krásné, jak maj děti své rodiny rády :-).
Po hrací přestávce jsme se věnovali matematice - zapisovali jsme to, co jsme na začátku týdne trénovali na kostkách. Nakonec jsme si poznamenali domácí úkol, zakreslili smajlíky a balili se domů.
Po obědě si pak paní učitelka vzala pár z nás z družiny, abychom společně procvičili to, co nám nešlo při opakování matematiky minulý týden. Zdá se, že teď už bychom stejnou chybu znovu neudělali :-).
Pátek 23. listopadu
Písnička, kalendář a pak šibenice. Někteří z nás princip hry znali, většina ne, ale všichni jsme ho velmi rychle pochopili a dost nás hra bavila. Navíc se nám povedlo slovo "kolotoč" uhodnout dřív, než nás paní učitelka "oběsila" :-).
A jako na kolotoči jsme pak pracovali celou první část dnešního vyučování. Na tabuli jsme měli popsaná čtyři stanoviště - 1. luštění křížovky v učebnici češtiny, 2. hraní písmenkového lota, 3. vlastní výběr a práce na úkolech v matice a 4. hry se slovy na interaktivní tabuli u skřítka Abecedy. Na všech stanovištích jsme spolu museli spolupracovat, což bylo těžší, než samotné úkoly :-), ale většina z nás to zvládla bravurně. Pro práci na jednotlivých úkolech našeho "kolotoče" jsme měli vždy 15 minut a pak jsme se vystřídali, takže během celého bloku jsme zvládli úplně všechno. Na závěr jsme ještě hodnotili, u kterého se nám dařilo spolupracovat nejlépe.
Nasvačili jsme se, převlékli do námořnického a nachystali si putovní deníky, protože po přestávce nás čekalo pokračování Zeleného ostrova. Nejdříve jsme společně doplnili zbývající chybějící slova do příběhu a pak už nás čekalo pozorování a modelování pavoučků. Paní učitelka nám odchytila pro každou skupinku jednoho pavouka (většina byly třesavky) a naším úkolem bylo si je pod kelímkovými lupami pozorně prohlédnout. Soustředili jsme se na velikost a stavbu těla, tloušťku jeho součástí, a podle toho se pak snažili pavouky modelovat. Vyýsledné výtvory jsou k vidění ve fotogalerii.
Poslední část vyučování byla věnovaná zhodnocení celého týdne (v čem jsme se zlepšili, jak jsme dodržovali pravidla chování), nalepování dopisů pro rodiče a zakreslování bodíků do námořnické soutěže. Tento týden bylo maximum sedm bodů (nejlépe uspěli ti, co dodržovali pravidla chování, splnili dobrovnolný domácí úkol a pracovali co nejlépe dovedou).