10. týden
Pondělí 5. listopadu
Nový týden jsme zahájili novou písničkou. Nejdříve jsme si povídali o tom, jaké je s podzimem venku smutné počasí a pak nám paní učitelka zahrála a zazpívala písničku, která se k tomuto období hodí - Ej, padá rosička. Tam, kde se slova opakovala, jsme se i my přidávali.
Jako každé pondělí jsme i dnes zhodnotili služby za minulý týden, rozdělili si nové, doplnili kalendář za víkend i dnešní den a přečetli si ranní dopis.
Psalo se v něm, že se naučíme luštit dvojsměrku a Klárka se hned ptala, co to je. Měla se to dozvědět velmi brzy, hned po víkendových zážitcích. Dnes jsme si o nich povídali jinak, než obvykle. Podle poslepu vylosovaných barevných víček jsme se rozdělili do čtyř skupinek a určili si pořadí, v kterém budeme mluvit. Jakmile zazvonil zvoneček, měl slovo první z nás. Když domluvil, mohli se ho ostatní ptát na podrobnosti. Při dalším zazvonění zvonečku jsme se vystřídali, dokud jsme se o své zážitky postupně nepodělili všichni. Společně na koberci jsme pak mohli mluvit o zážitcích kamarádů, které nás zaujaly.
A pak už přišla na řadu dvojsměrka. Služba nám rozdala pracovní listy a paní učitelka to samé promítla na interaktivní tabuli. Přečetli jsme zadání prvního úkolu a navzájem si vysvětlili, kde jsou slova určená k vyškrtávání a společně si je přečetli. Někteří jsme byli opravdu nedočkaví a už jsme se hlásili, že jsme našli první slovo! Museli jsme ale počkat, protože když se učíme novou věc, chce paníí učitelka, abychom ji všichni dobře pochopili a příště už mohli pracovat (kdo zvládne) samostatně. Jakmile jsme tedy našli a vyškrtli slovo v prvním řádku, ukázali jsme si, jak ho také označíme v seznamu slov, abychom věděli, že tohle už máme hotové. Prošli jsme všechny řádky a zjistili při tom, že se může stát, že na některém řádku nenajdeme žádné slovo, ale na jiných můžeme klidně najít i dvě. Pak přišly na řadu sloupečky a i v nich jsme našli a vyškrtali všechna slova. Přečetli jsme si další kousek pokynů k práci a zjsitili, že máme vyhledávat písmena, která nejsou přeškrtnutá. Ta jsme dávali do kroužku a po řádcích je přepsali na řádek s tajenkou. Společnými silami jsme tajenku přečetli, protože nebyla jednoduchá. Vyšlo nám totiž slovo Vietnam. Do rámečku na pracovním listu jsme si každý měli za úkol nakreslit, co se nám vybaví, když toto slovo uslyšíme. Kreslili jsme Lucinku, tmavou pleť, černé vlasy, případně to nejen kreslili, ale i popisovali. Po krátkém společném sdílení, co kdo nakreslil, nám paní učitelka rozdala druhý pracovní list, na kterém byla mapa světa a mapy Česka a Vietnamu spolu v černobílými vlajkami. Do prázdných okýnek jsme společně doplňovali názvy zemí a byli překvapeni, jak velká vzdálenost je mezi nimi. My jsme správně určili, kde je jaká barva na naší vlajce, vybarvili jsme a pak nám Lucinka správně řekla, kde ja jaká barva na vietnamské vlajce a opět jsme si ji vybarvili. Při pohledu na mapy jsme přemýšleli, proč je na obrázku naše země tak malá a Vietnam tak velký. Po různých pokusech o vysvětlení jsme dospěli k tomu správnému - Vietnam je více jak čtyřikrát větší než Česko. A taky jsme Lucince záviděli, že mají moře.
Po přestávce na svačinu jsme se k Vietnamu vrátili v naší učebnici, kde na nás čekalo nové písmeno - H a s ním i vietnamský kluk Hung. Chvíli jsme si povídali, co se asi odehrává na obrázku, názorů bylo dost a tak jsme se pustili do čtení vět, abychom zjistili, jak to vlastně je. Nejdříve jsme nacvičili čtení slov na tabuli, aby se nám věty lépe četly, a pak už přišly na řadu věty. Paní učitelka se nás zeptala, jak se jmenuje Hungův táta a jak máma a co její jméno znamená. Pak jsme si povídali o tom, jak se tvoří vietnamská jména a že křestní jméno má vždycky nějaký význam a že právě podle tohoto významu rodiče svým dětem jména dávají. Do zítřka máme možnost splnit dobrovolný domácí úkol - zjistit a nechat si od rodičů napsat na lístek, jaký význam má naše křestní jméno.
Sesedli jsme si na koberec a povídali si o tom, jak Hung pomáhá tátovi v obchodě a Lucinka nám pověděla, jak pomáhá v obchodě ona a my všichni jsme se mohli přetrhnout, abychom se pochlubili, jak doma pomáháme my (tedy maminky, máte se doma fajn, podle Vašich dětí to vypadá, že na Vás doma žádná práce nezbývá :-).
Paní učitelka nám pak ukázala dvě fotky Amy z Filipín. Na jedné je Amy vidět, jak nese na hlavě otýpku dříví, na druhé něco myje nebo pere ve škopíčku venku před domem. Přemýšleli jsme a sdělovali si názory, co a proč dělá a nakonec jsme došli až k tomu, že jsme si představovali a povídali o tom, jaké by to bylo, kdybychom byli doma týden bez elektřiny.
Na otázku, co rodiče udělají, když jim pomáháme, zase chtěli odpovídat všechny děti a Bruno paní učitelce skvěle nahrál na další činnost, když řekl, že mamince zbyde čas a pak hrají stolní hry. Protože i my jsme měli v plánu, že budeme hrát hry, a to s dřívky. Dostali jsme sedm dřívek a podle obrázku, který paní učitelka nakreslila na tabuli, my sestavili dřívka. A pak jsme s nimi plnili různé úkoly. Přesunout jedno dřívko a vytvořit čtverec, vytvořit jedničku, přidat dřívko a vytvořit dva čtverce apod.
Během přestávky na hraní jsme se převlékli do námořnického, abychom mohli dokončit téma půdy. Na otázku paní učitelky "Jak vzniká půda?" měla první odpověď Klárka - že se rozpadají velké kameny na menší a menší. Společně jsme přišli na to, kdo za to může - vymysleli jsme vítr a vodu. Druhý způsob, jak může půda vzniknout, nám ukázala paní učitelka názorně. Nechala nám do třídy přinést z druhého stupně domácí vermikompostér a my jsme sledovali žížalky, které mají možnost hodovat na školním bioodpadu a vytvářet tak novou půdu. Vybrali jsme si jeden způsob a na papír ho nakreslili.
Před koncem vyučování jsme se dozvěděli, k čemu jsou na nástěnce ve třídě už od začátku roku lodičky se čtverečkovanou plachtou. Paní učitelka nám totiž vyhlásila námořnickou soutěž a do plachet si budeme zakreslovat body, které můžeme získat za pilnou práci ve škole, za dodržování pravidel chování a za dobrovolné domácí úkoly. Vyměnili jsme si týdenní plány a zakreslili své dnešní chování do celoměsíčního listu, který si budeme nechávat ve škole.
Úterý 6. listopadu
Po písničce a kalendáři (Bruno s Kubou vytvořili krásný dvojhlas :-) ) nám ti, kteří splnili dobrovolný domácí úkol, pověděli, jaký je význam jejich jména. Laduška si vše dokonce zapsala sama a pak výborně přečetla! To se nám ty bodíky do naší námořnické soutěže jen pohrnou.
Rozcvička dnes spojila čtení a psaní dohromady - opět jsme si nosili další kartičky s obrázky, skládali slova z písmenek a poté je opisovali. Dnes však už ne na volné listy, ale do speciálního sešitu na psaní. A aby těch novinek nebylo málo, po přestávce na svačinu nám je paní učitelka vrátila a my jsme zjistili, že jsme dostali jedničky! Od tohoto měsíce už budeme dostávat známky - tedy zatím jen jedničky a dvojky, bude-li práce horší, nedostaneme zatím nic. Ale víme, že to znamená, že musíme přidat. Sešity doma určitě ukážeme a prosíme o jejich obalení.
Slov na obrázcích bylo osm a to je také číslo, kam už umíme počítat. Abychom mohli s počítáním pokračovat, potřebovali jsme se naučit psát pětku. Bylo to docela těžké, ale většina se opravdu moc snažila. A pak už přišla na řadu novinka v krokování. První se postavil ne na nulu, ale např. na trojku, pak dostal pokyn, kolik kroků, a když odkrokoval, ukázali jsme si, jak budeme zapisovat. Po několikerém vyzkoušení jsme si to zkusili zapsat i do učebnice. Druhý způsob vyžadoval dva dobrovolníky (a že jich bylo :-) ). Jeden se postavil např. na čtyřku, druhý na šestku a my všichni jsme museli vymyslet, kolik kroků musí první udělat, aby se dostal k druhému. Šlo nám to dobře, jen zápis do učebnice byl pro nás docela těžký.
Samostatně jsme pak procvičovali porovnávání (a i když to ještě nevíme, i tam nám některým přibyly jedničky) a hledání a opravování chyb se zápisem do sešitu.
Pak už přišla na řadu svačinka a po ní hudební výchova. Nejdříve jsme si zopakovali říkadlo o houpačce a vytvořili dokonalý orchestr z rytmických nástrojů (na každého se dostalo, tak nebyl nikdo naštvaný). Po orchestru jsme si připomněli písničku Houpy, houpy, kočka snědla kroupy. Nejen, že jsme ji hráli, ale učili jsme se číst i zápis její melodie a rytmu. Jakmile nám to šlo, písničku jsme si zahráli i s pianem a s nástroji. Sami jsme na ně vymýšleli vhodný doprovod, podle toho, jak znějí a jak se do písničky hodí.
Nová písnička Pekař peče housky se nám po nácviku čtení melodie dařila výborně. Vyzkoušeli jsme si ji společně, pak samostatně a zase nakonec jako hotový koncert :-) .
Před přestávkou na hraní nás ještě čekala pověst o svatém Martinovi. Rozdělili jsme si papír na čtyři políčka a ta si očíslovali. Paní učitelka pak pověst četla a vždycky, když čtení přerušila, zkusili jsme si zahrát na ilustrátory a nakreslit vhodný obrázek. Odvážlivci si dodali odvahy a popisovali ostatním, co nakreslili.
Dneska jsme byli úžasně rychlí a po hrací přestávce jsme téměř bez zpoždění vyráželi do šaten. I tam jsme to zvládli rychle a tak nám to dohromady trvalo pouhých patnáct minut, než jsme se dostali ze školy. Rychlíci jsme byli i v sokolovně, tam nám to pokazil jen nepořádek některých z nás na lavičkách v šatně, museli jsme čekat, než si ho uklidí. Paní učitelka nás proměnila v opičky a my běhali a skákali po pralese. Jenže se mezi námi pohyboval opičí virus, který napadené opice nakazil. Ty omdlely a bylo potřeba ostatních opic, aby je dotáhly do nemocnice. Virus se rychle střídal, velmi rychle jsme totiž dokázali reagovat na píšťalku a tak výměna probíhala svižně. Z opic se staly na chvíli zase děti, které se rozcvičily a pak už zase opice. To proto, že jsme trénovali na opičí dráhu. Nejdříve jsme nacvičili přitahování po břiše na lavičce zakončené kotoulem, pak výstup na lavičku - klouzačku po žebřinách a sklouznutí dolů (strach z výšky jsme překonali úplně všichni!) a nakonec přeskakování a podlézání různě vysokých tyček. Na závěr jsme to všechno spojili do jedné opičí dráhy a dost nás to bavilo!
Středa 7. listopadu
Ráno jsme zahájili tradičně písničkou a kalendářem a pak jsme si do notýsků nalepili infromace o konzultačních hodinách. Paní učitelka nám připomněla, jak se ráno odevzdávají domácí úkoly na pracovních listech a my, kteří jsme včera poslouchali a úkol odevzdali, jsme měli radost za další bodík do naší námořnické soutěže. (Prosím rodiče, aby tašky připravovali s dětmi a děti tak měly představu, kde se která jejich pomůcka, úkol, sešit, ... nachází.)
Rozcvičili jsme se s barevnými slovy na tabuli ve dvojicích jako mimozemšťané a s těmito připravenými slovy si napsali diktát.
Naučili jsme se psát čislici šest a na kostkách přidávali a ubírali po dvou. Vždycky nejdříve společně, pak navzájem ve dvojici a nakonec společně i se zápisem příkladů do učebnice. Po včerejším seznámení s novým způsobem krokování jsme v něm dneska pokračovali a když jsme si to vyzkoušeli na krokovacícm pásu dohromady a někteří dokonce zapisovali řešení na tabuli. dokončili jsme tento úkol samostatně v učebnici.
Posilnění svačinkou jsme se pustili do čtení vět o Hungovi, které jsme procvičovali doma, samostatně. Dost jsme byli naštvaní, že se na všechny nedostalo a nechtěli jsme ani slyšet o tom, že se musíme střídat, aby se dostalo na ty, kteří ještě nečetli :-).
Pak už přišlo na řadu nové písmeno - D. Povídlali jsme si o obrázku, vymýšleli slova na "d", četli připravená slova na tabuli, abychom pak lépe zvládli čtení celého textu a po přečtení všech vět o Davidovi nám dávala paní učitelka otázky, co jsme si z textu zapamatovali. Ukázali jsme si na mapě, kde leží Skotsko a také viděli ukázku skotského tance v kiltech. To se nám dost líbilo. Vyluštili jsme společně malou křížovku na tabuli a zajistili tak, že je naším domácím úkolem psaní nuly. Nakonec jsme se rozdělili do čtveřic a přesně podle návodu v učebnici stavěli stavbu z kostek. Museli jsme ale dodržet pravidlo, že se v jejich přinášení do skupiny střídáme a že nosíme vždy jen jednu kostku. Vítězem měl být ten, kdo bude mít stavbu postavenou ne nejrychleji, ale správně. Trošku jsme zpočátku nechápali, že můžeme být vítězové všichni. Ale byli jsme. A dokonce jsme za to dostali malou sladkou odměnu z halloweenských přebytků.
Poslední část vyučování po hrací přestávce za námi přišel Méďa a učil nás, jak se řeknou některé školní pomůcky anglicky. Docela jsme se u toho vyřádili a hlavně holky se nemohly dočkat závěrečné písničky, u které mohly tancovat a předvádět to, co zpívají :-).
Čtvrtek 8. listopadu
Dnešní den byl výjimečný překvapením, které na nás čekalo. Verunka si dobře pamatovala, že nám ho paní učitelka slíbila a hned od rána se na něj ptala. Po písničce a kalendáři jsme se ho dozvěděli. Dnes se na nás přijde podívat paní ředitelka!
Začali jsme rozcvičkou - mimozemšťanem s barevnými slovy a v jejím průběhu opravdu paní ředitelka dorazila a zůstala s námi celý první blok. My jsme se po rozcvičce pustili do luštění křížovky, abychom se dozvěděli, co nás čeká dál. Každý dostal opět přidělený jeden povinný řádek, ale během pěti minut, které jsme na práci měli, jsme všichni stihli řádků několik. Na interaktivní tabuli jsme pak do velké křížovky chybějící slova doplnilil, komu co chybělo, to si podle vzoru dopsal a už jsme znali tajenku - MŮJ DENÍk. Kdo měl zapsáno na řádce, posadil se do kroužku, kde jsme si povídali, co si kdo pod pojmem "deník" představíme. Nápadů bylo mnoho.
Na nás čekal jeden deník v učebnici českého jazyka - deník Davida. Společně jsme ho přečetli a pak si o něm povídali. Dobře jsme si pamatovali, jaké národnosti je Davidův táta, i co je to kilt.
Další deník měla paní učitelka pro nás nachystaný na interaktivní tabuli. Na obrázcích jsme poznali Jirku a Sáru, s kterými jsme se v naší učebnici již setkali. V jejich deníku se psalo o tom, že si staví z kostek a obrázky staveb, které z kostek postavili. Počítali, kolik má která stavba kostek a kolik podlaží a když jsme udělali chybu, dokázali jsme si navzájem vysvětlit, jak a proč je to správně. Poslední věta v jejich deníku byla otázka na nás: Umíte to také tak?
Téměř všichni jsme odpověděli, že ano, pár z nás si moc netroufalo, ale když zjistili, že jim ostatní ve skupince pomohou, byli také v pohodě. Sami jsme se rozdělili do skupinek po čtyřech nebo po pěti a postupně všech sedm staveb postavili. Občas jsme se sice dokázali pěkně pohádat, ale za pomoci paní učitelky jsme to ustáli a všem se práce povedla. Dokonce jsme stihli i zakreslit plány našich staveb do čtvercové sítě a někdo i pospojovat plány se stavbami v učebnici.
Paní ředitelka nás na konci prvního bloku moc a moc chválila! Máme radost.
Po svačince už jsme se těšili a výtvarku s pracovkou. Čekal na nás pavouk v pavučině a nakonec ještě jedno malé kouzlo. Nejdříve jsme na velké čtvrtky nakreslili štětcem pavučiny klovatinou. Nechali jsme zasychat a mezitím se pustili do pavouků. Vybrali jsme si barvu (na výběr byla černá, tmavě modrá a hnědá) a z kratší strany čtvrtky jsme pečlivě nastříhali osm tenkých proužků, jako základ pro budoucí nožičky. Velice jsme se snažili a opravdu se nám to povedlo. Na zbývající část jsme pak nakreslili tělo pavouka, vystřihli a vyzdobili nejrůznějšími vzory (až to uvidíte na fotkách, to budete koukat :-) ) progresou (díky, Bruno). Podle velikosti hlavičky jsme si u paní učitelky vybrali očička a nalepili je. Pak už zbývalo jen přilepit nožičky, zohýbat je podle vlastní fantazie a pavoučci byli na světě.
Po hrací přestávce, když byly klovatinové pavučiny zaschlé, jsme je začali vybarvovat. Pracovali jsme suchým pastelem a dost nás to bavilo. A pak už přišlo na řadu očekávané kouzlo. Kdo měl celou čtvrtku pokrytou barvami, šel za paní učitelkou k umyvadlu a ta mu klovatinu s přebytečným křídovým prachem vymyla a my jsme jen koukali, jak krásné pavučiny nám vznikly.
Po náročném úklidu jsme už jen stihli vyplnit smajlíky za dnešní chování a odevzdat notýsky. Na úkoly si už paní učitelka ani nevzpomněla. Kdo ho přesto budete chtít vypracovat, koukněte pod odkaz Domácí úkoly.
Pátek 9. listopadu
Ráno jsme našli na lavicích své uschlé pavučiny a pavouky, přenesli jsme si je na koberec a nalepili. Tak, aby to našim pavoukům na pavučinách slušelo. Paní učitelka nám navíc slíbila, že je vystaví na nástěnky na chodbě, takže si je bude moci prohlédnout každý, nejen ten, kdo přijde až do naší třídy.
Také nám pověděla, jak dopadl sběr kaštanů a žaludů, z naší třídy byla největší sběračkou Klárka, celkově jsme se umístili jako třída na šestém místě. Také jsme se dozvěděli, že díky nám nejen že budou mít zvířátka v zimě co jíst, ale ještě vyděláme penízky na adopci keňského chlapečka, který díky naší škole může také chodit do své školy. Na školních stránkách máme v aktualitách příspěvek, kde je dokonce jeho fotka a letošní dopis, který napsal na začátku roku.
Nezapomněli jsme na kalendář a pak už jsme se pustili do práce. Přečetli jsme si slova ve sloupečcích v učebnici (společně i po jednom) a pak nám paní učitelka dávala hádanky - popsala vždycky nějaké slovo a my jsme museli najít, kde to slovo je (např. první sloupeček, třetí slovo) a pak ho přečíst. Když jsme si jich tato vyzkoušeli dostatek, zkoušeli to i někteří z nás a moc se jim dařilo. Nakonec jsme si to vyzkoušeli i ve dvojicích a paní učitelka mezitím připravila na tabuli šifru - jedno slovo, které zapsala ale pomocí kombinace číslic, např. 1-3-3. Protože už jsme něco podobného dělali, sami jsme přišli na to, co všechny tři číslice znamenají - pořadí sloupečku, pořadí řádku a pořadí písmena v daném slově. Dalo to trochu práce, ale postupně jsme vyluštili všechna písmena a vyšlo nám slovo "deník". Připomněli jsme si včerejší deníky Davida a Sáry s Jirkou a pak se pustili do deníku svého. Někde po menším, jinde po větším úsilí, ale všichni jsme nakonec dokázali napsat větu o tom, co jsme dělali včera při výtvarce.
K obrázkům v učebnici jsme pak ještě zapsalli slova a obrázky si vybarvili. Nakonec nám paní učitelka ukázala pár chytáků, na které jsme v průběhu psaní narazili - jak se píše slovo "dělat, paní, jsme" a pak už jsme si dali přestávku na svačinu, abychom si od té velké práce odpočinuli.
Po přestávce jsme si samostatně vyzkoušeli v matematice úkol s přidáváním a ubíráním a také jsme vybarvovali korále v daném rytmu, který jsme museli nejdřív odhalit ;-).
V krátké pauze jsme se převlékli do námořnických triček a sesedli se na koberec. Paní učitelka nám přečetla další kousek příběhu o zeleném ostrovu - jeho prvním obyvateli - pavoučkovi, který tam přiletěl na vláknech "babího léta" a začal si vyrábět pavučinu. A tu jsme si začali vyrábět i my. Paní učitelka měla klubíčko pavoučího vlákna, hodila ho prvnímu z nás a k tomu řekla, co je na tom vybraném člověku pěkného. Ten si podržel vlákno, vybral dalšího kamaráda, řekl o něm něco pěkného a hodil mu klubíčko. Tak jsme pokračovali pořád dál a dál, až se mezi námi vytvořila krásná pavučina hezkých vztahů v naší třídě. Budeme se snažit, aby se nám "vlákna nepotrhala" - vidět na těch druhých to dobré a nebýt na sebe zbytečně protivní nebo dokonce zlí.
Na pracovním listu k této kapitole jsme začali doplňovat neposedná slova. Nejdříve jsme si přečetli nabídku všech slov, která můžeme doplňovat, a pak se první tři pokusili najít a napsat. Bylo to těžké, ale každý pokus nám paní učitelka do věty doplnila, takže jsme poznali, zda to byl pokus dobrý, nebo ne. Nakonec se nám to povedlo u všech tří slov. Po dokončení jsme si obrázek začali vybarvovat a pak ho založili do putovního deníku.
Po přestávce na hraní jsme si nejdříve vyplnili smajlíka za dnešní chování a pak už přišlo na řadu první zakreslování bodíků do námořnické soutěže. Vybrali jsme si své lodičky a vybarvili získaný počet čtverečků. Zpátky na koberci jsme si vyhodnotili celotýdenní chování a měli radost, protože jsme úplně všichni za ně získali do notýsků pochvalu. Znovu jsme si připomněli, jak je to se známkami a nalepili si dopisy pro rodiče. Po úklidu třídy jsme se rozloučili.